recoil.czčeskyenglish

My Name Is Death (Jmenuji se Smrt)

vyprávění
autorka: Sharon Toma
Toulouse/Grenoble, Francie

Mezi dvěma zahřměními, křik, znovu ten ochraptělý výkřik lidské bytosti. Bytosti, která je plna všeho špatného a sebezničujícího. Všichni ti ubozí nešťastníci si osvojují nový jazyk, potácejí se ulicemi města, s vidličkou v ruce a lahví plnou vulgární chemické směsi. Jako bláznivý hmyz, ztraceni v dětském labyrintu, odrážejí se od zdí, od všech překážek, narážejí a znovu se dávají na cestu, v zoufalství, jiným směrem, ale ve skutečnosti stejným.


Tito patetičtí opilci, tyto krysy a švábi civilizace. Jsou to rozpolcené mozkové loutky, potkávají se, odcházejí a zase se setkávají – všichni do jednoho uprostřed chodníků.


Jeden z nich se jmenuje Jay. Starý plešatý muž s červenýma očima. Ruce má nepřiměřeně nateklé, a to tak, že dokáže udržet láhev jen v konečcích svých prstů, jako když se nóbl člověk snaží chovat elegantně. To ale není jeho případ. Jazyk spálený od leptavých a kyselých tekutin. Tenhle kousek rozdrásaného masa ztratil svou přirozenou pohyblivost, hbitou svalovou sílu, první předpoklad komunikace člověku daný. A když se jeho rozpraskané a krvavé rty rozevřou, záměrně či samovolně, vycházející silný, teplý a pichlavý odér otupí vaše smysly.


Trochu jako pěna bublající z tlamy mystického zvířete. Takového, o kterém babičky vyprávějí svým vnoučatům, aby je postrašily. Skutečné varování, nebo jednoduše ženská intuice, která dokáže rozpoznat hrozící nebezpečí a varuje ji před tím, co přijde.


Tehdy neměly tyto staré ženy ani tušení, že v budoucnu už nebudou existovat zastrašované děti nebo legendy. Netušily, že se tyto mladé nevinné hlavy stanou přesně takovými ohavnými lidskými bytostmi, které pohltí poslední sny a naděje světa.


Neurčitý pohled Jaye nevyjadřuje víc než jeho ústa, která kvůli náhlé křeči v břiše, vydávají těžké zvuky, takový hluboký, zahleněný hluk, který dostává nový význam v lidské komunikaci. Jediný posun v této zkáze: nový styl výměny slov je ekonomický, co se počtu použitých slov týče, je to pokrok v používání mimiky obličeje, nový typ vyjadřovacích schopností, hlavně odezírání. Muž je se svým novým způsobem komunikace skoro jako prase, které jde na porážku – zuřivé kvílení, instinktivní, vycházející z útrob. Zvířecí pud, poslední náznak života umírajícího stvoření.


"Jmenuji se Smrt". Lampy osvětlují ulici i mužovy morbidní oči. Jay propuká v smích, ústa široce otevřená – pahýly a bílé puchýřky, které lemují jeho ústa. Ďábelský úsměv, jeden z těch, které jsou vlastní NESMRTELNÝM. Ale Jay nemá ve skutečnosti nic společného s Harrym Hallerem. A ještě míň s Goethem! Spíše by se dalo věřit tomu, že smrtící opary kapaliny, která protékají jeho tělem, narušily pórovitý mozek. Možná ale...


Ne, Goethe ne! Zapřísahám tě, v tomto světě ne. Faust nepoznal zlo!


A přesto... "Vyskytuji se v tisícero podobách"


© 1999-2012 Recoil.CZ