recoil.cz

Reportáž: Alan Wilder v Praze 2010

Je tomu už více než dva roky, co nás znovu poctil svou návštěvou britský zvukový génius Mr. Alan Wilder, známý tvůrce a průkopník typického zvuku Depeche Mode a zároveň také tvář, mozek, srdce i duše projektu Recoil. Nebo tedy, chcete-li, hlavní muž, který za tímto projektem stojí. Pojďme si společně zavzpomínat a znovu si připomenout jeho poslední návštěvu.



Sobota 17.4.2010

---

Historicky první koncertní turné Recoilu mělo svou zastávku i v Praze. Alan ze svého předchozího koncertu v Budapešti do Prahy dorazil v sobotu kolem 15:00 a po příjezdu se ihned ubytoval v hotelu Boscolo na Senovážném náměstí. Poté následovala prohlídka prostor Kulturního domu Vltavská, zvuková zkouška a v backstage potom Alan poskytnul rozhovory do různých rádií, TV, novin a časopisů. Předem avizovaný program sliboval i speciálního hosta Douglase J. McCarthyho, frontmana legendárních Nitzer Ebb a zároveň také jednoho z vokalistů, hostujících na předchozích albech projektu Recoil. Praha měla být jednou z mála zastávek, na které měl Douglas J. McCarthy vystoupit. 14. dubna 2010 se však letecký provoz nad Evropou zcela zastavil a vzdušný koridor tak byl na nějakou dobu zcela uzavřen. Na letištích uvázly miliony cestujících a ztráty leteckých společností se vyšplhaly do závratných sum. Příčinou byl mrak sopečného prachu, který unikl do atmosféry při tehdy již třetím výbuchu islandské sopky s bájně znějícím jménem Eyjafjallajokull, která se po dvou stech letech znovu náhle probudila a která byla také příčinou zrušení koncertu dívčí electroclashové skupiny Client, původně plánovaného na 19.4. v pražském Lucerna Music Baru. V současné době si už oko pohledem na Clientky nepotěšíme. Krátce na to se totiž tato někdejší synth-popová electro kapela, kterou můžeme znát pod dřívějším názvem Technique a také jako předkapelu z několika koncertů Depeche Mode a ceněný objev Andrew Fletchera, bohužel rozpadla a v současné době je bez zpěvačky.

Zmíněné další erupce, které v řadě již několikátému vulkanickému chvění předcházely, značně vyděsily obyvatelstvo tohoto ostrovního státu a pozdější znovu propuknuvší magmatická aktivita nám tak všem dala jasně najevo, že naše Země není zase tak velká a že sopky na podobně geologicky exponovaných místech, jako jsou např. Island nebo Kamčatka, mohou velmi výrazně ovlivnit život celé naší planety.

V sobotu dopoledne stále ještě nebylo jasné, jestli se Douglas J. McCarthy do Prahy dostane a na koncert dorazí. Bohužel se tak ale nestalo. K velkému zklamání nás všech do Prahy nakonec nepřiletěl a jedinou prchavou vzpomínkou na něj tak i nadále zůstávalo pouze jeho jméno na dveřích prázdné šatny. Sám Alan měl díky této komplikované situaci v plánu dopravit se sem ze své předchozí koncertní zastávky v Budapešti autem a jeho přítomnost v Praze tak naštěstí nebyla ničím ohrožena.

Před hlavní hvězdou večera byl na programu ještě Michal Pavlíček s Monikou Načevou. Jako svoje předskokany si je vybral osobně sám Alan Wilder. Pavlíček s Načevou přijeli na místo jako první již kolem 15. hodiny a ihned začali se zvukovou zkouškou. Krátce po nich pak přijel i Alan se svou partnerkou Britt Rinde Hval a kolegou Paulem Kendallem. Britt se mimo jiné věnovala i probíhajícím přípravám a dohlížela na to, jestli je vše tak, jak má být. Nejezdí tedy s Alanem pouze jako jeho doprovod, ale funguje a působí zároveň jako jeho asistentka. Po celou dobu se aktivně zajímala o veškeré dění kolem koncertu a schvalovala dokonce i přepočítání cen na koruny v shopu.

Nejprve se Alan přivítal se všemi, kteří se podíleli na přípravách koncertu, se zájmem si prošel areál KC Vltavská a krátce na to také začal se zvukovou zkouškou. Při svých koncertech nemívá žádnou doprovodnou skupinu, celý program byl odehrán pouze ze dvou notebooků. Živě na podiu pouze ovlivňoval výsledný zvuk pomocí nejrůznějších mixovacích programů a ekvalizérů. Zároveň je hudba ale tvořena tak, že během koncertu není vyloučeno ani případné zapojení zpěváka či nějakého živého nástroje. Velkému zastoupení se při koncertech dostává videoprojekci. Celé vystoupení je vlastně audio-vizuální multimediální show a tomuto schématu odpovídá také uspořádání podia. Dominuje mu velké plátno na projekci a pouze po pravé straně je umístěný pult, za kterým stojí Alan s Paulem. Výslednou podobu těchto videoprojekcí má na svědomí bubeník skupiny Lakeside X Igor Dvorský, který i většinu těchto klipů natočil v Praze a jejím okolí.

K samotnému koncertu lze říci, že vystoupení Michala Pavlíčka bylo obecně přijato velmi příznivě a sklidilo mezi lidmi úspěch. Alan mezitím v backstage poskytnul rozhovory do různých médií, mezi nimiž nechyběl ani rozhovor pro českou televizi. Playlist pražského koncertu byl sestaven v duchu výběrového alba Selected a čerpal tedy převážně z alb subHuman, Liquid, Unsound Methods a v jednom případě se zde dostalo zastoupení i albu Bloodline. Všechny odehrané skladby prošly výraznou přeměnou. Navíc to nebyl jen pouhý sled oddělených písní, ale jednalo se o jednolitý set, který zahrnoval kratší či delší pasáže z různých verzí a remixů, vzájemně se prolínajících, ale zkombinovaných tak, že jste stále poznávali hudbu Recoil, současně však odlišnou od nám známých albových verzí. Ve svém novém kabátku byly skladby propojeny v jeden celek tak, že občas sice chvíli trvalo, než jste poznali, o kterou píseň se jedná, což ale na koncertu není ke škodě. Albové verze si koneckonců můžeme pustit doma z CD. Prostor dostaly i 2 „nerecoilovské“ skladby - Aggro mix depešácké Never Let Me Down Again a Warm Leatherette od projektu The Normal. The Normal byl projekt Daniela Millera a tento singl nese katalogové číslo MUTE 001. Byl to tedy vůbec první hudební nosič, který vyšel ve vydavatelství Mute Records. Po celou dobu koncertu publikum živě fandilo, přesto však největší ovace Alan sklidil právě při již zmiňované Never Let Me Down Again. Přece jen většina přítomných nepřišla na koncert Recoilu, ale na vystoupení bývalého člena Depeche Mode. Koncert v Praze byl v první části turné, možná proto mohl na někoho Alan působit trochu nervózně až stydlivě. Přece jen za posledních 17 let byl zvyklý pracovat jen ve studiu a odvykl kontaktu s publikem. Kromě pozdravení před vystoupením s publikem takřka nekomunikoval a věnoval se pouze svému počítači. Jinak tomu bylo až během koncertů v poslední části turné, při kterých měl u sebe už i mikrofon a neustále k publiku promlouval a aktivně ho povzbuzoval. Také jeho nervozita zmizela a bylo vidět, jak si koncerty naplno užívá. Přece jen už měl za sebou téměř 10-ti měsíční koncertní praxi. Přesto však jeho pražské vystoupení nelze hodnotit jinak, než jako velmi povedené. Je třeba vyzdvihnout především výborné ozvučení, díky kterému jsme si mohli do detailu užívat a vychutnávat každý zvuk. Celým sálem se nesla a rozpínala úžasná, gradující atmosféra, umocněná ponurým a temným prostředím, čímž vše kolem vás dokonale splynulo s hudbou a zcela vás tak pohltilo a vtáhlo do děje. Tento dojem ještě podtrhovala a dokreslovala ze scény vystupující vizuální doprovodná stránka v podobě projekce, díky níž jste chvílemi měli pocit, že to celé jakoby ve snu prožíváte na nějakém vzdáleném místě. Celý program trval necelých 70 minut, a přestože se publikum po skončení hlasitě dožadovalo přídavku, Alan se už na podium nevrátil. V backstage za ním pak ještě přišla Monika Načeva a nadšeně mu děkovala za nádherný koncertní zážitek. Večer pak pokračoval koncertem již zmiňované skupiny Lakeside X, i když to se už odehrávalo před značně prořídlým publikem. Během jejich vystoupení také proběhla Alanova neplánovaná autogramiáda. Alan se přišel podívat, jak to klukům hraje a jak celá akce dál probíhá, sledoval, jak se vyvíjí zábava v sále, napřed jen stál u vstupu do backstage, pak se pozdravil s pár známými tvářemi, což samozřejmě nezůstalo bez povšimnutí a přítomnost mistra Wildera tak vyvolala okamžitou řetězovou reakci a u dveří se rázem vytvořila fronta a každý se snažil využít příhodné situace a požádat ho o podpis, popř. nějaké společné foto. Alan se všem ochotně podepisoval a vyfotil se s každým, kdo o to projevil zájem. Po koncertu Lakeside X pak následovala ještě afterparty DJ-e Shunta, který se zaměřil především na EBM, Synth-pop a Depeche Mode. To už v sále ale zůstávali opravdu jen ti nejvytrvalejší anebo ti, kteří čekali na první ranní spoj domů. Během afterparty pak do sálu znovu přišel Alan i s Britt, na baru si objednal pivo a pozoroval, jak se přítomní baví. A samozřejmě se dál podepisoval a fotil s těmi, kteří ho nezastihli při koncertu Lakeside X. Asi po čtvrt hodině pak odešel zpět do backstage a přibližně ve čtyři hodiny ráno si pak naložil všechny své věci a nechal se odvézt zpátky na hotel.

Setlist:
Prey (subHuman)
Want (Liquid)
Strange Hours (Liquid)
Drifting (Unsound Methods)
Allelujah (subHuman)
Killing Ground (subHuman)
Never Let Me Down Again (Depeche Mode, aggro mix)
Warm Leatherette (The Normal - Daniel Miller)
Shunt (Unsound Methods)
Black Box (Liquid)
Stalker (Unsound Methods)
Faith Healer (Bloodline)

Nádherná galerie od Petra Klappera

Článek na Musiczone
Článek na AB Radio
Pozvánka na EMI
Článek na serveru Muzikus
Rozhovor na Musicserveru
Článek na ČT24
Článek na Týden.CZ
Reportáž na serveru Mediafax
Reportáž na ČT24
Rozhovor na T-Music (1. část)
Rozhovor na T-Music (2. část)
Reportáž na Musiczone
Reportáž na Musiczone



Neděle 18.4.2010

---

V neděli ráno Alan v rámci svého volna posnídal v restauraci pražské opery, což bylo součástí jeho soukromého programu, který mimo jiné opět zahrnoval i procházku po Praze a prohlídku jejích památek. Bohužel však vzhledem k předchozí problematické a komplikované cestě, která svým průběhem značně narušila původní časový plán, takto Alan nemohl strávit tolik času, kolik by chtěl. Přesto však značnou část svého volného času věnoval poznávání krás a zajímavostí našeho hlavního města a místního koloritu. Pár fanouškům se ho na jeho procházce Prahou dokonce podařilo zastihnout a vyfotit se s ním poblíž Orloje na Staroměstském náměstí, kde se zaujetím sledoval místní folklór a pro toto místo tolik typické pouliční hudebníky.

Ve stejný den pak také Alan absolvoval pod taktovkou moderátorů Standy Zímy a Kláry Nemravové velmi povedený rozhovor na RADIU 1

Rozhovor na Radiu 1 ke stažení v MP3.

Pondělí 19.4.2010

---

Následující den ráno Alan svůj program zahájil návštěvou ranního vysílání televize Nova a živým vstupem ze studia pondělní Snídaně s Novou, čemuž však předcházelo poněkud nešťastné avízo v podobě článků, které pochopitelně vyvolaly bouřlivé reakce u spousty z nás, a které bohužel nelze označit jinak, než jako jeden velký propadák a zbytečné faux pas TV Nova. Alan byl jejich prostřednictvím k překvapení nás všech prezentován např. jako bývalý kytarista Depeche Mode anebo jejich zakládající člen, který je momentálně na turné k právě vycházejícímu albu subHuman, jako jeho družka nebyla označena jeho současná přítelkyně Britt Rinde Hval, ale Alanova bývalá žena Hepzibah Sessa, se kterou spolu v té době už přibližně 3 roky nežili. Samotný rozhovor, tlumočený Pavlou Štípkovou z EMI, který měli ve své režii moderátoři Snídaně s Novou Marta Ondráčková a Pavel Svoboda, nakonec bohudík nenaplnil naše tragická očekávání. Pouze v titulku byl Alan znovu prezentován jako zakládající člen Depeche Mode a trochu se podivil tomu, když během hovoru moderátorka zmínila jeho další návštěvu u nás, která by se měla, dle jejich informací, údajně uskutečnit na podzim. Zmiňované nepřesnosti však Alan přecházel s úsměvem a taktem jemu vlastním, pozorně naslouchal a snažil se odpovídat na kladené otázky, nakonec ještě vylosoval tři výherce a ti se tak mohli těšit na jeho vlastnoručně podepsaná CD Selected a přátelsky se rozloučil s moderátory, kteří se s ním rovněž loučili ve velmi přátelském duchu a navíc s příslibem toho, že se opět uvidí v září.

http://tn.nova.cz/zpravy/film/snidane-s-novou-privita-alana-wildera-z-depeche-mode.html
http://snidane.nova.cz/clanek/novinky/pondelni-snidane-s-alanem-wilderem.html

Zbytek pondělního dne, který byl zároveň také posledním dnem Alanova pobytu zde, se už pak odvíjel ve znamení propagační autogramiády, konané při příležitosti pondělního vydání výběrové kompilace Selected. Tu ve spolupráci s vedením pražského Bontonland megastoru uspořádala zdejší pobočka vydavatelského gigantu EMI, která si pro tuto příležitost nechala vyrobit i propagační plakáty, odkazující na tento Alanův historicky první počin, kdy se poprvé v historii rozhodnul zrekapitulovat si některé zajímavé momenty své uplynulé kariéry a dosavadní tvorby v rámci projektu Recoil. Zajímavostí je, že samotná autogramiáda, která byla avizovaná dlouho dopředu, vlastně do poslední chvíle nebyla samotným Alanem oficiálně potvrzena. Problém s autogramiádou byl ten, že o ní věděli všichni, kromě Alana. Definitivní rozhodnutí o tom, že se autogramiáda nakonec přece jen konat bude, padlo teprve v sobotu odpoledne a autogramiáda samotná tak byla na 100% potvrzena až v den koncertu. Alan měl původně v plánu opustit Česko dříve a následně se vydat do polské Lodže, kde na něj měli čekat polští novináři, se kterými měl na pondělní odpoledne domluvené rozhovory, a kde také měla proběhnout plánovaná tisková konference. Nechtěl ale zklamat své zdejší fanoušky, kteří se na něj těšili a mnohdy za ním jeli i z velké dálky, takže tomu, aby se plánovaná autogramiáda mohla uskutečnit, svůj program uzpůsobil a vše nakonec proběhlo dle plánu.

Vraťme se tedy na chvíli zpátky v čase a pojďme si to všechno znovu společně vybavit. Ty minuty čekání se tehdy všem zdály být nekonečné, napětí se pomalu ale jistě stupňovalo a skoro to vypadalo, jakoby v tu chvíli čas náhle plynul tak nějak pomaleji. Nejkrásnější pocit pak byl vidět Alana s jeho družkou Britt Rinde Hval, společně přicházející od Prašné brány ulicí Na Příkopě. V doprovodu fotografa, kameramana a týmu, který mu byl přidělen a měl ho na starosti, se tak pomalu a s úsměvem blížil k nám. Přivítání proběhlo jen krátké a Alan vzhledem k časové tísni spěšně sešel do prostor megastoru zadním vchodem přes kancelář, kde na něj už nedočkavě čekali první obdivovatelé, se kterými se přátelsky přivítal, potřásl si rukou a prohodil pár slov, vyfotil se, podepsal první plakáty, fotky a ochotně i celou naši kompletní sbírku Recoil, booklet od bookletu. Pavla Štípková, která měla za strany EMI organizačně průběh autogramiády a její časový plán na starost, na účet toho vtipně poznamenala, aby si na to Alan nemusel vzít židli, což samozřejmě všechny rozesmálo a naladilo tak příjemně uvolněnou atmosféru. A pak konečně přišla ta dlouho očekávaná chvíle, kdy se Alan objevil na place. Obrovský jásot, hvízdání, potlesk a bouřlivé ovace tak neprodleně ohlašovaly mistra Wildera a provázely tak jeho toužebně očekávaný příchod. Alan všechny přátelsky pozdravil a s úsměvem mávnul do davu, usednul ke svému stolku, který měl i s okolními dekoracemi pro tuto příležitost stylově přichystán, a vítal se přátelsky s prvními fanoušky a za zvukového doprovodu čerstvě vydané, zbrusu nové kompilace Selected tak poprvé svým fixem spočinul na nejrůznějších předmětech a vtisknul na ně tak svůj podpis. Popisovače měl pro tyto účely pro jistotu nachystané hned dva, což se ukázalo jako velmi prozíravé. Oba dva samozřejmě během jedné jediné hodiny téměř vypsal. První zcela a druhý téměř úplně.

Autogramiáda, byť byla konaná v pracovní den, přilákala hojný počet příznivců různých věkových kategorií, kteří sem přijeli z nejrůznějších koutů naší republiky. Za zmínku rozhodně stojí třeba náš známý sportovní komentátor Tomáš Jílek, který si od Alana nechal podepsat knihu „Strangers,“ obsahující kromě mnoha jiných i proslulé snímky Depeche Mode v předrevoluční Praze od dvorního fotografa kapely Antona Corbijna. A co víc, co potěší, dorazilo sem i několik věrných fans z řad zástupců našich nejbližších zahraničních sousedů. Zájem o Alana byl poměrně velký a v budově Koruny se tak sešel nemalý počet oddaných a netrpělivých fanoušků, kteří, mnohdy značně rozechvělí a netrpěliví, čekali na svou příležitost. Kuriózní bylo, že se mezi nimi objevilo i několik seniorů pokročilejšího důchodového věku, kteří ve své dobrotě patrně přišli pro podpis některému ze svých vnoučat. Jak se zdálo, některým z nás, kteří si to nechtěli nechat ujít, přece jen asi přítomnost na této akci nebyla souzena a ne každý si bohužel mohl dovolit vzít si studijní či pracovní volno. I přesto však byla účast poměrně hojná a nadšených příznivců temné, britské, geniálně propracované, syntezátorové muziky se nakonec dostavilo velké množství. Při pohledu na tento nekončící „fanouškovský ocas“, kterému opravdu dlouho nebylo možno dohlédnout konce, musela být honba za podpisy a společnými fotkami v průběhu usměrňována a redukována na pouhé dva podpisy a jednu fotku, což sice ne každý dodržoval, ale v zájmu toho, aby se opravdu dostalo na všechny, bylo skutečně žádoucí to respektovat. Podepisovaly se vesměs obaly od recoilovských a depešáckých CD a DVD, knihy, fotky, plakáty, trička a v některém případě dokonce i odhalená těla, … no, bylo na co koukat. I stůl, který byl na začátku mimo dvou popisovačů prázdný, byl po skončení plný dárečků a pozorností od fanoušků. Samozřejmě nechyběla kvalitní vína a české pivo. Mr. Wilder byl po celou dobu autogramiády velmi milý, přátelský, veselý, sdílný, ochotný a bylo na něm patrné, že si svých fanoušků a jejich věrné přízně, oddanosti a zájmu velice cení a že ho to přirozeně také velmi těší. Několika svým věrným fanynkám navíc ochotně a s radostí splnil sen a nechal je napsat na Guest list svého následujícího, v té době již vyprodaného, koncertu v Paříži.

Alan skutečně po celou dobu působil nesmírně pozitivním dojmem a sálala z něj velmi příjemná energie a ochota komunikovat. Se zájmem každému naslouchal a při tom všem z něj nebyl cítit ani náznak nějaké povýšenosti či snad nějakých hvězdných manýrů, se kterými se u různých hvězd mnohdy setkáváme. Právě v tomto je Alan Wilder jako člověk nesmírně vzácný a svou skromností, přístupností a přirozeností je tak pro mnohé ušlechtilým vzorem. Zdálo se být skoro až neuvěřitelné a mnozí z nás si patrně lámali hlavu s tím, jak při tak náročném a v současné době nabitém programu dokáže působit takhle „v pohodě“ a bez nějakých známek únavy nebo nějakého vyčerpání a přemáhání se kolem sebe dokáže rozdávat tak milé a přátelské úsměvy, povídat si s tak živým zájmem s lidmi, podepisovat se a nechat se fotit takřka jako na běžícím páse a to vše s naprostou samozřejmostí, lehkostí, elegancí a naprosto přirozeně. Alan nejen jako skutečný profesionál působí, ale jako skutečný profík bezesporu také jedná a skutečným profesionálem je. To ostatně dokládá při každé příležitosti. Stejně jako to, že svou práci dělá a vždy dělal naplno, s nesmírnou houževnatostí a precizností. A co především, svou práci dělá srdcem. Patrně ten pocit, že může dělat to, co ho baví, a dělat to po svém, ho určitým způsobem nabíjí a zároveň naplňuje natolik, že to vyvažuje i to případné vyčerpání, které se občas zákonitě dostavit musí. Jeho počínání s postupem let nelze označit jinak, než jako bravurně, dokonale a profesionálně zvládnuté.

Celá autogramiáda měla na svůj průběh členy týmu původně vyhrazenu jednu hodinu, kterou vzhledem k velkému zájmu o Alana sice lehce přesáhla, nezbývá tedy než doufat, že se tak opravdu dostalo na všechny a že to snad příliš nenarušilo Alanův další program.

Pro vášnivé statistiky připojuji ještě přehled prodeje titulů Depeche Mode a Recoil v den autogramiády:

2 CD	Depeche Mode	101	2
1 CD	Depeche Mode	Black Celebration	1
1 CDS	Depeche Mode	Condemnation	1
1 CD	Depeche Mode	Construction Time Again	2
1 CDS	Depeche Mode	Enjoy The Silence '04	1
1 CDS	Depeche Mode	Fragile Tension / Hole To Feed	2
1 CDS	Depeche Mode	Never Let Me Down Again	2
1 CD	Depeche Mode	Some Great Reward	1
1 CD	Depeche Mode	Songs Of Faith And Devotion	1
1 CD	Depeche Mode	Songs Of Faith And Devotion Live	2
1 CD	Depeche Mode	Sounds Of The Universe	1
1 CD	Depeche Mode	Violator	2
1 CDS	Depeche Mode	Walking In My Shoes	2
2 DVD	Depeche Mode	Devotional	3
2 CD	Recoil	Selected	29
1 CD	Recoil	Selected	10
2 LP	Recoil	subHuman	1
1 CD	Recoil	subHuman	1

Mr. Recoil každopádně opět zazářil a zapsal se tím nejlepším dojmem. A nebyl sám, kdo se vyznamenal. Jako takovou veselou tečku na závěr nemohu nezmínit veselou historku z konce autogramiády, kdy jsme se po jejím skončení už všichni odebrali zpět do kanceláře, Britt následovala Alana, já za ní a v tom přišla nečekaně rychlá akce ze strany jednoho pohotového chlapíka z najaté ochranky, který svou práci očividně bral velmi vážně, a jehož iniciativa nás všechny velmi pobavila. Jeho akce a rychlý zásah, kdy patrně Britt pokládal za nějakou šílenou fanynku, pronásledující Alana, spočívaly v tom, že ve svém hlubokém přesvědčení, že musí Alana chránit, popadl Britt pevně do náruče a držel. Načež informován, že je to v pořádku, že se jedná o jeho ženu, ji zase pustil. Britt to celé přešla velice taktně a pouze s pobaveným úsměvem. Patrně ale bude na celou tuto veselou historku ještě nějakou dobu s úsměvem vzpomínat.

Po skončení autogramiády pak následoval odjezd mikrobusem přímo z Bontonu do polské Lodže. Ještě před odjezdem se nás Alan dotázal, zda by bylo možné navštívit tu WC a byť námi byl varován, že podnikové toalety nejsou nic moc, zariskoval a i s Britt po pár minutách vyšli s úsměvem a na dotaz, zdal-li se to dalo přežít, s úsměvem odvětil, že to bylo OK. Načež vybídnuti námi a naším lehkým pokynem ruky nás už spěšně následovali k východu a ve velmi příjemném a přátelském duchu se s námi loučili. Alan ještě během našeho loučení a potřesení si rukou pochválil celý obchod a jeho prostory, který se mu prý velmi líbil, a přijal zároveň i naše pozvání, že ho tu opět při nějaké příležitosti rádi přivítáme.

Mr. Wildere, těšilo nás velice, ale bohužel to už končí...

Alan s Britt ruku v ruce pomalu odcházejí pasáží a nám nezbývá než těšit se, že se nevidíme naposledy...

Tak snad zase někdy!

Závěrem článku bych také chtěla za cenné informace poděkovat Petru Bouškovi a Tomáši "Vincentovi" Vítkovi.

Lucie "Lucerna" Klimešová

Autoři článku s Alanem Wilderem v zákulisí autogramiády v Bontonlandu