recoil.cz

2007 Black Mail Mag - Alan Wilder rozhovor

2007
Převzato ze stránek Black Mail Mag
Redaktor: Nino G. D'Attis
Překlad: Veronika.DM

Ahoj, pane Wildere, jmenuji se Nino. Děkuji, že ztratíte trochu času povídáním si se mnou. Tady jsou mé otázky.
Ahoj Nino, rád tě poznávám...

Přes 25 let v hudebním průmyslu a comeback znějící jako příjemný debut, je Recoil znovu nabitý?
No, měl bych se trochu probrat po 5-ti leté přestávce, nebo ne?

Obal subHumanu má silný vizuální vliv. Celé album je hodně ostřejší a méně éterické než tvé dřívější nahrávky. O co jsi usiloval?
Abych byl upřímný, nebyl tu žádný skutečný záměr. Jediné pravidlo, které jsem si na počátku stanovil bylo 'žádné mluvené slovo'. Nehledě na zřejmý vedlejší produkt více melodie, album vzniklo docela přirozeně. Více zřejmý bluesový směr se začal objevovat poté, co jsem prvních pár měsíců pracoval na atmosféře, a tak jsem přemýšlel, že bych našel nějakého autentického bluesového zpěváka pro zvýšení tohoto přístupu – a proto Joe Richardson. Odsud jedna věc vedla k další. Na konci, když jsem mixoval a skládal, jsem uvažoval o prezentaci a významu. Tenkrát jsem přišel s nápadem 'subHuman'. Manekýny jsou situované do každodenních situací a jsou navržené tak, aby reprezentovaly bezcenné recyklovatelné formy života – podbytosti.

Bluesový přístup smíchaný s tvou elektronickou obchodní značkou a podle mého názoru i s trochou hudebního vedení Milese Davise, souhlasíš?
Když chceš! Rád bych, aby obchodní značka zvuku vznikla jako výsledek následující mé instinkty a důvěru v mé pracovní metody a tak, dokonce i s různorodou kolekcí spolupracovníků tu stále zůstává rozpoznatelný styl, kterému můžeme říkal Recoil. Opravdu si nechci vymýšlet, ale zůstávám velmi žánrově nespecifický a velmi otevřený vůči různým hudebním stylům. To, co slyšíš, je jen odraz mého vnitřního záběru, který je široký a rozmanitý.

Zvuk alba je hnán také spoustou kytar a bluesové zaměření podrthuje silně výrazný hlas... Zpátky k lidskosti?
Nikdy jsem se od ní nevzdálil. Měnil jsem části provedení dlouho, používal jsem moderní techniku k přeměně, ale stále jsem zachycoval lidskou kvalitu. Vždy jsem nacházel ten syrový citový obsah bluesové vyrovnanosti proti tomu, co může být chladná elektronika, abych zajistil to potřebné teplo. Když jsem potkal Joea, šťastně jsem získal přidané bonusy jeho kytary a harmoniky – nezmiňuji zbytek kapely!

Jaké aspekty budoucnosti ti připadají nejvíce zneklidňující? Jsi posedlý tou temnou částí lidské nátury?
Posedlý? Ne, ale je to zajímavější než ta příjemná tvář lidskosti, kterou svět chce, abychom viděli. Pojďme tomu čelit. Nestojí tolik změn v individuálních osudech vytvořit odlišné zvíře, schopné všech druhů zvráceného chování.

'99 To Life' je zoufalá píseň o muži poslaném do vězení. Připomíná mi to něco z románů Edwarda Bunkera. Je to pravdivý příběh?
Joe: Bohužel ten příběh pravdivý je. Je o jednom z mým nejbližších přátel, který byl poslán do vězení v Texasu za vraždu tří mužů v přestřelce. Byla to sebeobrana, ale oni byli bílí a on Hispánec. Stalo se to hodně dávno, když jsme byli ještě mladí a hloupí.
Alan: Když jsme skladbu točili, vůbec jse o tom nevěděl. V době nahrávání jsem nechtěl proniknout tak hluboko, protože jsem prostě potkal Joea a měl jsem dojem, že není tak nadšený hovorům o jeho minulosti.

Něco dalšího o spolupráci s Joem Richardsonem a Carlou Trevaskis?
S oběma se mi pracovalo skvěle. Jsou otevření a entusiatičtí. Texaské období trvalo týden, ale bylo docela intenzivní a nahráli jsme spoustu materiálu, některý ani nebyl použitý, ale to se může stát v budoucnosti. Pouze po jednom týdnu jsem věděl, že budu schopen tento projekt dokončit. Carla byla také velmi ochotná přizpůsobit její nápady, tak aby seděly mým zvláštním hudebním konstrukcím. Přemýšlel jsem o tom, že bych promíchal její hlas s Joeovým do zvukové rovnováhy, o kterou se postaral.

Četl jsem, že se chceš brzy vrátit do studia pracovat na novém albu. Myslíš si, že tvůj kreativní tok v době psaní je dost stálý?
Zjistil jsem, že něco zkrátka přijde, když sedíš před vybavením a začneš něco zkoušet. Když se válím před televizí a čekám na nějakou inspiraci, nemám šanci. To, co mě drží stranou jsou mé vlastní puntičkářské tendence a znalost toho, jak dlouho mi to trvá, než album dokončím. To může být zastrašující, když právě začínáš. Také se divím, jak může být koncept alba k dispozici po dvou letech.

Jaká je ta nejpozitivnější změna, která se ti přihodila v posledních letech při psaní písní?
Myslím, že je na jiných, aby to zhodnotili. Opravdu nevím. Vždycky si myslím, že vše, co dělám, obsahuje plagiátorství a že už jsem to předtím někde slyšel. Opravdu si nejsem jistý, jestli mám v hlavě originální myšlenku. Trocha sebepochybnosti je samozřejmě důležitá. Udržuje tě poctivého a ambiciózního. Někdy ale potřebuji trochu pozitivního povzbuzení.

Vzpomeneš si na to, co je v mládí v hudbě ovlivnilo?
Vyrůstal jsem v 60. a 70.letech. Poprvé jsem se začal zajímat o soudobou hudbu v průběhu Glamovského období. Image Ziggyho Sturdusta měla hodně velký efekt na 13-ti letého kluka. Také jsem měl rád Prog Rock (King Crimson, E.L.P., Traffic) stejně tak jako Free, Pink Floyd, Jimiho Hendrixe a spoustu dalších. Vyrůstal jsem v domácnosti preferující klasickou hudbu a chtěl jsem prozkoumat základy všech kapel, které jsem tak najednou odhalil. Samozřejmě mě zajímal Blues, Gospel, raný R&B, Soul, Jazz a tak dále. Strávil bych hodiny zkoušením blues na piano místo hraní Beethovena.

Jaká první nahrávka na tebe udělala největší dojem a kdo tě o hudbě naučil nejvíce?
Není to žádná skladba, ale celé Bílé Album od Beatles, nahrávky Bowieho ze začátku 70.let, Berlin Lou Reeda, Are You Experienced a Axis: Bold as Love od Jimiho Hendrixe. A pak mnohem pozdějí Kraftwerk, Eno atd.

Co můžeš říct o verzi dostupné na limitované edici alba?
Zrozena z poslouchání zadních beden z 5.1 verze, která je mnohem víc založená na stereo mixu, překvapilo mě, že můžeme udělat verzi pro celé album, která bude o mnoho kratší. Jsem si vědom toho, že má hudba se může stát velmi neproniknutelnou, a tak to vypadá jako dobrá příležitost udělat více prostoru k dýchání. Začali jsme odstraněním rockových elementů jako jsou bicí a kytary, abychom viděli, co zbylo. Pak jsme upravili ty zbývající části, a pak, když bylo potřeba, přidali pár nástrojů a zvuků. Je to hlavně o odhalení efektů, zvuků a víc atmosférických momentů. Například vokální ozvěny, zpětné části, kytarová zpoždění a tak dále šlo vše na své místo. Pravděpodobně je zde méně důrazu na dynamiku a strukturálně menší změny.

Recoil zní jako soundtrack pro imaginární film. Přemýšlel jsi někdy o psaní filmové muziky?
Ano, samozřejmě jsem o tom přemýšlel. Nikdo mě o to ještě vhodně nepožádal, ale bylo by zajímavé pracovat na skutečných obrazech místo toho, abych si je musel tvořit v mé hlavě.

Jaký máš názor na digitální revoluci obecně a digitální stahování?
Dobrá... mám smíšené pocity. Jsi připraven? V zásadě nemám problém s legální multimediální distribucí a myslím si, že je to občas užitečné pro projekt jako je Recoil, který není závislý na tradičních odbytištích jako jsou rádio, televize a obchody s hudebninami. Je stále zklamáním, že ředitelé rádií nepustí do už tak omezeného prostoru vysílání žádnou hudbu, která není zrovna v té hlavní vlně posluchovosti, a tak boj o to, jak dostat Recoil do povědomí lidí stále zůstává. Jsem realista. Mým jediným cílem je zaprvé zkusit lidi informovat a zadruhé zajistit, aby byla hudba snadno dostupná, tak aby si posluchač mohl udělat svůj vlastní názor na ni.

Jak jsem řekl, bojím se, že ten nápad o albu se brzy stane věcí minulosti, protože lidi preferují snadné přepínání skladby za skladbou, než aby věnovali čas poslechnutím si alba od začátku až do konce a všimli si zamýšleného pořadí písní. Ačkoliv CD jde stejnou cestou jako vinyl, a tak každý musí přijmout nové hudební trendy, mám rád ten fakt, že vše je dostupné na internetu. Ztratil jsem v minulosti mnoho hodin prozkoumáváním obchodů s hudebninami a odcházel frustrovaný, že jsem nebyl schopen najít to, co jsem hledal.

Budoucnost? Vidím, že to nebude dlouho trvat, než začneme svou hudbu rozdávat zadarmo od té doby, co je ilegální přepalování už velmi časté. Neplacená hudba je dobrá reklama. Z pohledu muzikanta je těžké smířit se s tím, že stráví 12-18 měsíců snahou o vytvoření něčeho opravdu speciálního, když nakonec to musíš odevzdat v zatraceně těsném MP3 formátu, protože si to tak trh žádá. Dokážu si představit, že by po boku volného stahování mohla pravděpodobně odrazit i nová verze vinylu jako velmi vysoce kvalitní disk ne ten současný vinyl ale možná jako super audio DVD, která by uspokojila znalce. Možná začnu používat tento nový formát pro své příští album!

Prochází hudba úrodným a neobdělávaným obdobím?
Pravděpodobně. Většinou nepříznivé sociální podmínky podnítí umělcovu představivost.

Kam vidíš Recoil směřovat v budoucnosti a s kým bys chtěl spolupracovat příště?
Ještě si nejsem tak jistý. Vzhledem k tomu, co jsem před chvílí řekl, se může stát cokoliv. Z muzikantova pohledu bych stále rád pracoval s novými lidmi a prozkoumal neprozkoumané. Práce pro film je vždycky možná. Zkrátka začnu se poflakovat a uvidíme, co se stane...

Děkuji.