recoil.cz

Paříž, leden 2000

2000-leden
Převzato S laskavých svolením Pimpf
Redaktoři: Gilles Braz, Jean-Yves Gonin, Jean-Baptiste Mercier, Luc Davoigniot
Překlad: Jana Tůmová

Tento exklusivní rozhovor byl uskutečněn pro tři francouzské webové stránky. Vedli ho jejich webmasteři Gilles Braz (Pimpf), Jean-Yves Gonin (Unusual) a Jean-Baptiste Mercier / Luc Davoigniot (French Violation).

JB: Je Paříž dobré město pro párty?
AW: To už je hodně dávno, co jsem v nějakém pařížském klubu byl. Raději mám kavárny.

G: Co máš na pařížské atmosféře nejraději?
AW: Co se mi tady nejvíc líbí, je možnost prosedět celý den právě v kavárně. Jíst a pít...

JY: Je velká výhoda mluvit o Recoilu, když vytváříš stránky o DM.
JB: Existuje mnoho fanoušků DM, kteří nevědí, co je Recoil nebo znají jen název. Vědí, že Recoil znamená Alan Wilder, tím jejich znalosti končí (především ve Francii). Je tady asi pro Recoil malý trh.
AW: Je obtížné dostat se do rádia, web je mnohem lepší způsob, jak lidi informovat o novinkách Recoilu. Není to komerční hudba, lidé ji poslouchají, ale nelíbí se jim. Hodně z těch, kteří poslouchají Recoil, poslouchají i DM. A pokud znají historii DM, vědí o začátcích projektu Recoil. Na internetových stránkách Shunt jsme na toto téma prováděli průzkum, výsledky zatím nemám. Jedna z otázek byla: "Jsi fanouškem DM a Recoilu nebo jen Recoilu?" Nikdo neodpověděl, že je pouze fanouškem Recoilu. Většina přiznala, že fandí oběma nebo jen DM a o Recoil se trochu zajímá. DM je stále v pozadí. Lidé, kteří poslouchají Recoil jsou všímaví a sledují, co se v hudebním průmyslu děje, zákonitě tedy musí nejprve znát DM. A odtud plyne ten problém. Mě opravdu nevadí, že fandové DM poslouchají Recoil, ale byl bych rád, kdyby byli také další lidé, kterým by se Recoil líbil a zajímali se o něj. Zároveň lidé, kteří navštěvují vaše internetové stránky (stránky Recoilu), často přicházejí díky odkazu na DM stránkách. Je těžké dostat lidi na web Recoilu, nejsnadnější je to právě díky DM.

G: To je to, o co se já, JY a ostatní snažíme, postrčit lidi, aby poslouchali i jiné hudební žánry a jiné věci, nejen DM.
AW: Když jednou napíšeš, že Recoil je Alan Wilder, bývalý člen Depeche Mode, lidé budou v mé hudbě očekávat vliv DM, nic jiného.
JB: Je to obvyklé klišé. To je Alan Wilder, bývalý člen DM, takže jeho hudba musí být stejná jako hudba DM...ale tak to není.

JB: Abychom se ale vrátili k Liquidu, začal jsi na něm pracovat v září 1999...
AW: Už v roce 1998, ale jednalo se jen o prvotní předběžné nahrávky, trvaly jen pár dní. Poté jsem pár měsíců nic nedělal. Ve skutečnosti jsem začal v září 1998. První dema byla brzy hotová, takže se mohla dál rozvíjet. Od září jsem začal pracovat aktivněji, ale ne každý den. Jenom asi dvakrát až třikrát v týdnu. Začal jsem spojovat všechny nápady, které do té doby dřímaly v mé hlavě a jak projekt postupoval, pracoval jsem čím dál víc. Ke konci to bylo více než 7 dní v týdnu a 24 hodin denně. Zabralo to celý jeden rok.

JB: Trvalo Ti to déle než jiná alba Recoilu?
AW: No, asi tak stejně dlouho jako Unsound Methods.

G: Byl jsi něčím ovlivněn, když jsi dělal tohle album? Nějakými náladami? Pracoval jsi jiným způsobem, než na Unsound Methods?
AW: Od UM se to moc nelišilo, snad jen v tom, že jsem chtěl pracovat s novými lidmi, jinými než na posledních albech. Jako první jsem chtěl nahrát party muzikantů; vytvořit tak základ pro samplování, tedy materiál pro další práci. Postupoval jsem stejně, kousek po kousku, experimentoval jsem. Bez toho, aniž bych věděl, kam v daném okamžiku směřuji...pak jsem kontaktoval zpěváky.

JB: Věděl jsi, jaké lidi hledáš, s jakými chceš spolupracovat?
AW: O nějakých jsem přemýšlel, ale to se během mé práce změnilo...Je to hudba, která ovládá mé rozhodnutí o tom, koho přizvat. Konkrétně jsem nepřemýšlel o nikom; např. Diamanda Galas byla z těch, která přišla až ve chvíli, kdy byla skladba (Strange Hours) hotová. Když jsem ji uslyšel, uvědomil jsem si, že je tou pravou. Její bluesovo-gospelovou polohu hlasu jsem potřeboval, věděl jsem, že bude pro danou skladbu perfektní. Tímhle způsobem pracuji.

G: To platí i pro Jezebel?
AW: Jezebel byla výjimka. Píseň vznikla až na základě zpívané části, je to sampl. Bylo to něco jiného, hudba mě napadala až ve chvíli, kdy jsem slyšel text. Je to způsob, s jakým pracovali i DM, kde také nejdřív vznikaly texty. Takže pro mě žádná novinka. Jezebel opravdu vyniká nad ostatními skladbami tohoto alba. Původně jsme ji chtěli vybrat jako singl, ale vzhledem k tomu, že necharakterizuje celé album, k tomu nedošlo.

G: Je opravdu výjimečná - nejvíc z celého alba!
AW: Ano, nakonec je i nejkomerčnější. Určitě by se hrála v rádiích.

JB: Pojďme zpátky k vokalistům, existuje někdo, kdo s tebou odmítl spolupracovat? Chtěl jsi například získat někoho na konkrétní píseň a ten z nějakého důvodu odmítl?
AW: Ne, tenhle problém nenastal. Stalo se ale, že jsem s někým nahrával a nebyl s výsledkem spokojen.

JB: Bylo to něco z Recoilu?
AW: Ano, bylo. Skladba se jmenuje Chrome a zpívá v ní Nicole (Blackman) - původně to ale byl někdo jiný. Byl to muž, jméno vám neřeknu. Mimochodem, na to se mě ani nikdo neptal! Pochopitelně se taky stávalo, že jsem někoho požádal o spolupráci, ale protože zrovna nemohl, odmítl. Pokud by měl čas, rád by se na albu podílel.

G: Byl mezi nimi i Douglas (McCarthy)? Lidi by zajímalo, proč se na posledním albu neobjevil.
AW: Ne, protože...

G: Potože jsi chtěl nějakou změnu?
AW: Přesně tak, to je jediný důvod.

JB: Kvůli propagaci Recoilu vznikly internetové stránky. Je pro tebe obtížné denně odpovídat fanouškům?
AW: Zabírá to čas, představuje to docela hodně práce. Ale je to ta nejpopulárnější sekce celých stránek, které se tím stávají opravdu výjimečné. Nijak mě to neobtěžuje, vybíráme takové otázky, které se liší od těch, které obvykle pokládají média. Snažíme se odpovídat vtipně, s humorem. Umělci by měli být více zapojeni do takovýchto záležitostí, měli by být ve větším kontaktu s fanoušky. Vzhledem k tomu, že nekoncertuji, ani nepořádám živá vystoupení, je to jediný způsob, jak s nimi komunikovat.

G: Shunt je opravdu skvělá věc. Líbí se mi vaše spolupráce s ostatními webmastery. Všechny informace o novinkách dostáváme rychle.
AW: Obě strany mohou jen získat. Jistým způsobem mi pomáháte v tom, na co se zaměřit, což je výborné. Fanoušek se tak dozví více informací o mě a já zase o fanouškovi. Funguje to oboustranně.

JB: Tví fanoušci dostávají pravidelně emaily od týmu Shunt, kdo ho vlastně tvoří?
AW: Já a Hep.

G: To jste opravdu vy, kdo nám odpovídá??
AW: Ano, ve většině případů. Pomáhá nám ještě Richard Berry, který řídí Edge. Znáš stránky Edge?

JB: Edge? Neznám.
JY: Edge, ano, to je Richard Berry!
AW: Právě on mi teď pomáhá. Má na starosti hlavně technické věci, protože předěláváme celé stránky. Hlavně DHTML. Novou podobu budete moci už brzy spatřit.

JB: Chystáte se opravdu změnit úplně všechno?
AW: Ano, stránky budou vypadat úplně jinak. Bude tam takový průvodce, který by měl usnadnit navigaci, budete dokonce moci navštívit moje studio - kliknutím na určitá místa a následným zvětšením. Bude to brzy hotové, Richard nám hodně pomáhá. Já a Hep děláme vše, co je spojené se psaním.

JB: Nemyslíš si, že hovoříš příliš o své rodině, soukromí, své dceři Paris? Nevím, ale co se mě týče, nemám děti, ale vždy se podivuji tomu, že chce Alan Wilder mluvit o své dcerce, ženě, o soukromém životě...
AW: Chci ukázat i svou lidskou stránku. K tomu je internet a email ideální, zůstává tak mezi námi jistá hranice. Jak jistě víte, většina lidí, která nám píše, používá email. A když nechci komunikovat, nebo poskytovat informace, jednoduše nezapnu počítač. Pořád máš tu možnost, která tě chrání. Je to lepší, než aby lidi čekali a slídili u vrat tvého domu. To nemám rád. Tenhle způsob komunikace je bezpečnější a rozumější.

JB: Víš o tom, že je ve Francii velice těžké sehnat nahrávky Recoilu?
AW: To není jen případ Francie.

JB: Tak o tom nic nevím, já znám situaci jen tady, ve Francii.
AW: Bohužel je to problém nejen v obchodech, ale i v rádiích. Jsou propojeny, je to takový bludný kruh. Právě to je důvod k tomu podporovat rozvoj webových stránek a možnost nákupů přes internet. Věřím tomu, že v budoucnu nahradí tento způsob klasické nakupování v obchodech. Podobně jsou na tom rádia, která pořád ještě poskytují nejlepší způsob propagace. Hrají ale jen úzkou škálu stylů. To je problém, který se týká rádií, nikoliv hudby samotné. Možná se to brzy změní. Když jsem byl před dvěma lety ve Francii, konala se pouze dvě interview pro internet: první pro Sonic Net a druhé pro Club Internet. Všechny ostatní rozhovory byly pro časopisy a rádia. Nyní existuje spousta lidí, kteří mají internetové stránky a chtějí interview uskutečnit. To je ukázka toho, že se věci dostávají do pohybu. Hudební vydavatelství si musejí uvědomit důležitost internetové prezentace.

JB: Takže je klidně možné, že až vydáš za 5 let nové album, nebudeš muset jet do Paříže, ale propagaci budeš řídit přímo přes internet.
AW: Ano, to se může stát. Ale mluvit s lidmi tváří v tvář je určitě lepší. Všechny nahrávací společnosti už v dnešní době internetové stránky mají, ale bohužel se nezapojily úplně, nevyužívají všechny možnosti. V budoucnu se bude hudba jen stahovat, s tím se nedá nic dělat. Je to škoda, protože nic se nevyrovná pocitu, kdy držíte hotový produkt v rukou. Je to něco hmatatelného.

JB: Kdo dělal design? Intro?
AW: Ano.

G: Zasahuješ nějak do rozhodování o designu jednotlivých alb?
AW: Vše spíš závisí na dialogu s lidmi, kteří design tvoří, nedělám ho sám. Rozebíráme naše nápady. Snažím se o to, aby bylo každé album individuálním projektem a ne, aby navazovalo na to předchozí. Co se designu týče, jsem moc spokojený od té doby, co jsem začal spolupracovat s INTRO. Ti lidé se stali mými spolupracovníky... To je i případ videoklipů. Nemohu je dělat sám, proto si vybírám vhodné lidi, kteří je mohou udělat pro mě.

JB: Rozhodl ses umístit do bookletu texty písní. V anketě ses dotazoval, zda tam mají být, či ne. Jak dopadly výsledky? Většina lidí z internetu je toho názoru, že nejsou potřeba, když si je může každý najít na webových stránkách Shunt.
AW: Přibližně 85% lidí odpovědělo ANO. Ale to není důvod, proč jsem to udělal, chtěl jsem to udělat. Uvědomoval jsem si, že tentokrát jsou texty hodně důležité. Tohle album je mnohem více založené na textech, než kterékoliv předchozí. Zasloužily si být v bookletu uvedeny, protože každý z nich je vlastní příběh. Pro cizince je těžké jim porozumět.
JB: Hlavně pro Francouze! Je to pro ně těžké.

JB: Pojďme si povídat o budoucnosti Recoilu: žádné turné...Až uděláš nové album, taky žádné nebude? Není to možné nebo prostě nechceš?
AW: Nic nevylučuji. Raději bych pracoval na novém albu. Čas, který bych strávil na turné raději strávím prací na albu.

JB: Kdybys vyrazil na turné, byla by to pro tebe reklama a mohl bys tak zaujmout více lidí. To je přece tvůj cíl, ne?
AW: Není to ale jediný cíl. Chci, aby mě lidé znali, ale nebaví mě trávit tolik času propagací. Mohl bych se rok věnovat rozhovorům, chatování na internetu i turné, ale raději budu pracovat na novém albu. Po pravdě řečeno bych rád v nejbližší době začal...ale zatím se musím věnovat propagaci toho posledního. Vyrazit na turné není to, co bych upřednostňoval.

JB: Asi by to bylo docela těžké...lidí spojených s Recoilem je poměrně dost. Bylo by zajímavé je všechny vidět a slyšet.
G: V jednom rozhovoru jsem četl, že hodně posloucháš soundtracky. Pomýšlel jsi někdy na to, že zkontaktuješ nějakého filmového producenta?
AW: Rád bych to udělal. Rád bych poslal své album lidem od filmu a zjistil, co si o něm myslí. Ale ještě jsem něco takového neudělal. Byla by to velká výzva, rád bych znal jejich názor. Chtěl bych dělat na filmu, který by nebyl moc "temný". Asi ne nic od Davida Lynche. Ale pokud by mě požádal o spolupráci, určitě bych neodmítl.

G: Když jsem poslouchal album Liquid, jevilo se mi jako ucelený příběh, který začíná písní Black Box (1. část), prolíná se jednotlivými písněmi a končí skladbou Black Box (2. část). Vypadá to jako začátek nějakého filmu - Liqiud by klidně mohl být soundtrackem.
AW: Ten nápad vznikl až ke konci práce na albu. "Black Box" byl pouhou úvodní skladbou, ale postupem času jsem nápad rozvíjel. Rozvíjel příběh muže, který se stal obětí leteckého neštěstí...Vznikaly tak další příběhy. Jako nejlepší se ukázalo spojit to vše dohromady, dát tomu smysl a posloupnost. Není pro mě jednoduché dát celému albu smysl, když jsem všechny písně nenapsal. Bylo ale jednodušší vše sjednotit a správně seřadit. Ale nemuselo to tak být, každý příběh mohl stát sám o sobě.

G: Připadá mi, že je všechno ve správném pořadí...
AW: Bylo docela těžké vše seřadit, dojít k výsledku, který můžete na albu vidět.

JY: Má to konec?
AW: Když projdeš celým albem, závěr je právě ta letecká havárie.

G: Jaké to je stát se svědkem leteckého neštěstí?
AW: Bylo to hlavně zvláštní, nebylo to tak strašné. Nemohu říct, že to byla událost, která mě šokovala. Ale způsob, jakým se vše stalo, byl podivný. Když na vlastní oči vidíš, jak se řítí letadlo, nedá se na to zapomenout.

G: Většina fanoušků cítí tu temnotu, když poslouchají tvá alba od Hydrology až po Liquid, jsou to silné pocity, nefalšované a prudké...vycházejí z každého alba. Musíš být v nějakém zvláštním duševním rozpoložení, když tvoříš?
AW: Je složité to popsat. Není to nic, čeho bych si byl vědom. Prostě to jen tak přichází. Nevím, kde se to bere. Ta hudba takhle prostě vzniká, je to souhra okolností, tvoří se ten zvláštní zvuk, který se mi líbí. Na něm všechno stojí. Všechny ty temné stránky, které v mé hudbě jsou. Je to něco, co mám určitě rád. Je to určitá část mé osobnosti, která do hudby vstupuje. Je to něco, co mě na lidské povaze nejvíce zajímá. Každý, kdo to cítí stejně, je tou hudbou nadšen, vyvolává v něm rozpoluplné pocity. Je zajímavé o tom psát. Lidé předpokládají, že jsem vážný a zasmušilý...protože tak vyvozují z mé hudby. Je to ale jen část mé povahy. Právě tuhle temnou stránku jsem se snažil používat v hudbě Depeche Mode. Protože se mi vždy zdálo, že je hudba DM moc "radostná", převážně v roce 1982, kdy jsem se k DM připojil. Snažil jsem se do té hudby vnést vlastní názor, dát jí větší hloubku. Martinovy skladby mě k tomu vedly. Někdy napsal Martin milostnou píseň, tu nemělo smysl dávat do nějaké ponuré nálady. Nemůžeš ji použít kdekoliv.

G: Album Black Celebration je podle mě nejtemnějším albem DM, podílel ses na jeho zvuku?
AW: Podílel jsem se na každém albu. A s postupem času stále více. V počátcích kariéry se o zvuk staral hlavně Daniel Miller. Je těžké říci, proč bylo Black Celebration tak zvláštní, více než MFTM. Možná proto, že to bylo poslední album, které jsem produkoval já, Gareth Jones a Daniel Miller. Tehdy mezi námi vládla napjatá atmosféra. To není zrovna nejlepší ovzduší pro práci ve studiu. Přesto je na tom mnoho kladného. Bylo to naposled, co jsme s Danielem Millerem spolupracovali. Já se naučil hodně od zbytku skupiny a každý z nás se naučil hodně o produkci. Sešla se skvělá sestava lidí.

G: Takže poslední album, které produkoval Daniel Miller.
AW: Bylo to těžké a skvělé zároveň. Proslýchá se, že bude Gareth Jones produkovat další album DM. Nevím, co je na tom pravdy!?!

JB: Tak to také nevím...Plánuješ spolupráci na nějakém projektu mimo Recoilu? Kdybys udělal soundtrack, vyšel by pod označením Recoil nebo Alan Wilder?
AW: V podstatě je to totéž, je to jen jméno, pokud jsem to já, je to zároveň Recoil. Na první část otázky nemohu odpovědět. Vše záleží na tom, požádá-li mě někdo o spolupráci na něčem speciálním a zajímavém.

JB: Baví tě produkovat alba kolegů a remixování?
AW: Nějaké nabídky jsem dostal. Ale odmítl je. Na nějakých věcech jsem pracoval s Curve. Většina nabídek není zajímavá. Dost lidí totiž předpokládá, že pro ně udělám něco v duchu DM - a na to nemám chuť. Nechci plýtvat svou energií na produkt někoho jiného, chci se zaměřit na své vlastní skládání. To neznamená, že to zcela odmítám, kdyby se našlo něco, co by mě opravdu nadchlo, proč ne?

G,JB: Děkujeme za rozhovor...