recoil.cz

Orkus, listopad 1997

1997-listopad
Převzato z oficiálních stránek Shunt
Redaktor: Collette Stritzke
Překlad: Jana Tůmová

Interview vedla Collette Stritzke

CS: Alane, jsou tři hodiny odpoledne a ty jsi neměl od rána přestávku. Myslíš si, že to zvládneš?
AW (s úsměvem): Jo, jsem v pohodě. Tohle je můj poslední rozhovor, pak si udělám pauzu a půjdu se něčeho najíst...

CS: Dobře, takže se do toho hned pustíme. Zatím nebylo zveřejněno datum vydání nového alba Recoilu. Sdělíš nám ho?
AW: Ano, 27. října. Singl vyjde 13. října.

CS: Tím singlem bude ‘Drifting’?
AW: Přesně tak.

CS: Co od něj můžeme očekávat? Bude obsahovat taky nějaké skladby navíc nebo jen remixy?
AW: Jako první je tam umístěna albová verze, potom relativně dlouhý remix, který jsem dělal já, ale také remixy od Barry Adamsona a od kapely Panasonic. Znáš je?

CS: Hmm... ne...
AW: Je to dvojice z Finska – hrají hudbu s minimem elektroniky...

CS: Aha. Proč jsi si vybral jako první singl zrovna "Drifting"?
AW: Je to skladba, která se hodí do rádií...po pravdě řečeno, žádná z písní totiž není klasický singl. Nesnažím se skládat hudbu, která by se mohla hrát v rádiích, nad žádnou písní nepřemýšlím jako nad potenciálním singlem. Ale nakonec se stejně musí nějaká vybrat. 'Drifting' se zdála být ve všech ohledech nejvhodnější.

CS: Plánuješ vydat více singlů z posledního alba?
AW: Uvažuji ještě o jednom, ale zatím to není jisté. Nepovím vám ani konkrétní skladbu ani datum vydání. Možná někdy v lednu.

CS: A nebude to také záležet na úspěchu prvního singlu?
AW: V jistém smyslu ano, ale já jsem pro druhý singl rozhodnut i v případě, že by byl ten první neúspěšný...singly jsou moc důležité, díky nim se dostane alabum do povědomí. Nepočítám s tím, že by se mé skladby hrály v rádiích, nehodí se na to, ale chci, aby si posluchači mého projektu všimli. To je také důvod, proč dělám takovéto rozhovory.

CS: To byl záměr vydávat nový materiál pod názvem Recoil? Stejně tak jsi mohl použít i své vlastní jméno...
AW: Když jsem odešel z Depeche Mode, přemýšlel jsem nad tím, jestli začít znovu od začátku, ale pak jsem si uvědomil, že k tomu nemám žádný důvod, mohl jsem dál pokračovat s Recoilem. Výhodou Recoilu je, že už sám název napovídá, že nejde o žádné sólové album, ale že je to projekt. Mám rád změny. Lidé přicházejí a zase odcházejí – ne jako ve skupině. Rád spolupracuji s ostatními lidmi, ale ne pořád s těmi samými.

CS: Dokážeš si představit, že bys byl zase součástí nějaké skupiny?
AW: Absolutně ne. Už to pro mě není to pravé. Kvůli tomu jsem kapelu opustil.

CS: Protože děláš nerad kompromisy?
AW: Ne, to není ten důvod. Je v tom něco víc...no...víte, možná máte pravdu! Něco na tom je, když se to takhle řekne, vypadá to, že jsem arogantní a nedá se se mnou vyjít – to ale není pravda. Prostě jenom přesně vím, co chci a nerad to neustále dokola vysvětluji ostatním. Rád pracuji sám a nemusím se díky mému vlastnímu studiu spoléhat na ostatní…ale jak už jsem řekl, rád si ke svému projektu přizvu i jiné lidi, použiji jejich talent...nejsem z těch, kdo by druhým neustále říkal udělej to či ono. Nejsem žádný diktátor (směje se).

CS: Na to ani nevypadáš. Můžeš mi říct, kdy přesně Recoil vznikl? Bylo to v roce 1986?
AW: První nahrávka vyšla v roce 1986, ale projekt se zrodil dříve. Všechno začalo jen náhodou, opravdu...(usmívá se)! Pohrával jsem si se samplem a nahrál čtyři skladby na demo kazetu. Samplování byla v té době novinka a mě nesmírně bavilo dělat něco, co nemělo nic společného s prací pro skupinu. Dělat něco jen tak, pro zábavu. Celé jsem to přehrál Danu Millerovi (šéf Mute), kterému se to líbilo a chtěl to vydat. Jak už jsem zmínil, byla to opravdu jen náhoda, nic jsem neplánoval.

CS: A jak to pokračovalo?
AW: Zlepšoval jsem se, doufám. Recoil je projekt, který se neustále vyvíjí a sám nikdy nevím, jakým směrem se bude ubírat. Pracuji intuitivně, instinktivně, vždy mě to někam zavede. Nic moc neplánuji, nejsem pod žádným tlakem. Ostatně, Recoil vznikl jako vedlejší projekt.

CS: Věci se ale změnily...
AW: Ano, teď je to můj hlavní projekt, ale pořád tu není žádný tlak.

CS: Kdy jsi začal pracovat na albu 'Unsound Methods'?
AW: Loni v září (1996). Strávil jsem na tom devět měsíců, hotové to bylo v červnu.

CS: Jak postupuješ při práci na novém albu?
AW: : No, nejprve skládám hudbu a snažím se najít téma pro jednotlivé písně. To mi ve skládání hodně pomáhá. V určitém okamžiku je jasné, že píseň bude kompletní jen s hlasem. V té chvíli začínám přemýšlet o vhodném vokalistovi – kontaktuji různé lidi a posílám jim pásky a navrhuji, o čem by mohly jednotlivé písně být. Nechávám jim možnost vybrat si jiné téma, ale vždy se rozhodnou pro to mnou navržené.

CS: Znamená to, že napíšeš hudbu, melodii a přizvaní hosté texty a vokály?
AW: Víš, někteří lidé se vyjádřili v tom smyslu, že většina písní postrádá melodii (směje se). Ale máš pravdu, texty a vokály nechávám na hostujících zpěvácích. Moje parketa je hudba, která to vše doprovází.

CS: Jakým způsobem sis vybíral vokalisty a jak ses o nich dozvěděl?
AW: Když byla hudba téměř hotová, začal jsem se ohlížet po vhodných spolupracovnících pro jednotlivé skladby. Douglese McCarthyho znám už dlouho, takže jsem věděl, k jakým skladbám se jeho hlas hodí. Hildii zase znám z posledního turné Depeche Mode. V jejím případě mohu v podstatě také předem odhadnout, kde bude znít její hlas dobře. Účast zbylých dvou zpěvaček byla v podstatě experiment, který se, myslím, vydařil. Chtěl jsem pracovat s novými lidmi, myslím si, že to může přinést jen užitek. Poslouchal jsem různé demo nahrávky a nakonec vybral Maggie Estep z New Yorku a Siobhan Lynch z Anglie. Poslal jsem jim kazety, setkali jsme se, diskutovali o projektu a pak jsme se pokusili realizovat naše nápady.

CS: Pracovali jste společně ve studiu nebo jste si jen vyměňovali kazety s nahraným materiálem?
AW: Když dostaly mé pásky, začaly tím, že napsaly texty - poté jsme se setkali ve studiu a nahráli vokály.

CS: Předpokládám, žes pracoval ve vlastním studiu...
AW: Ano, většina toho vznikla v mém vlastním studiu, kromě mixáží, ty se dělaly jinde.

CS: Domníváš se, že budeš s těmito čtyřmi lidmi ještě někdy spolupracovat?
AW: Popravdě řečeno, nevím. Je klidně možné, že se někdo z nich objeví v mých dalších projektech, ale rád bych také spolupracoval s někým novým.

CS: Uvažoval jsi někdy o tom, že bys sám zpíval?
AW: No, na posledním albu trochu zpívám - ale ne hlavní vokály. Nemyslím si, že mám pro to odpovídající hlas. Můj hlas je příliš nevýrazný a slabý. Nelíbí se mi. Kromě toho nejsem moc dobrý textař, takovou práci raději přenechám ostatním.

CS: Co myslíš, vyšlo by tohle album, i kdybys byl stále členem Depeche Mode? Znělo by stejně?
AW: To netuším, ale já nikdy nepřemýšlím stylem co by bylo kdyby...V každém případě jsem byl po odchodu z Depeche Mode rozhodnut jít tímto směrem, ale neukázalo se to hned, byl jsem duševně vyčerpaný. Bylo pár věcí v mém životě, které jsem potřeboval změnit - důležitých věcí. Rozvedl jsem se, stal se otcem, opustil jsem skupinu...bylo to docela dost významých událostí - a když jsem se z toho všeho dostal a vše bylo za mnou, byl jsem najednou šťastnější, než kdy předtím. Byl to skvělý start pro další kreativní práci. Byl jsem plný elánu...

CS: Vrátíme se k hudbě. Myslím si, že Tvé nové písně jsou velice emotivní. Ale ne v tom kladném slova smyslu, jsou takové pochmurné. Proč? Líbí se ti to takhle? Jseš morbidní člověk?
AW: Na to se mě ptá každý...Myslím si, že jsou lidé většinou překvapeni, když mě poznají osobně. Jsem úplně jiný, než má hudba.

CS: Každý člověk má několik tváří, souhlasíš?
AW: Asi ano. Hudba mi pomáhá rozvíjet některé z nich. Zároveň je ale mnohem zajímavější psát o temných stránkách života, než o těch radostných...Moc o tom nepřemýšlím. Jak už jsem řekl, pracuji velmi intuitivně a poslouchám své instinkty. Zkouším různé věci, a když se mě zmocní určitý konkrétní pocit, vím, že to je ono, že jdu správnou cestou. Popouštím uzdu své fantazii a na závěr z toho něco vyjde...

CS: Jak bys popsal album Recilu?
AW: Má hudba se zcela jistě podobá soundtracku; směs různých nálad. Je velice těžké ji popsat...Pro mě má hudba velice silný vizuální efekt. Taková struktura je podobná té filmové. Přemýšlím o ní v obrazech. Vyvářím obrazy se zvuky a těmito zvuky vyprávím příběhy...Příběhy vypráví samozřejmě i texty - jsou to takové historky. Slovní soundtrack - to je výstižný název pro mou hudbu.

CS: Na Tvé hudbě se mi líbí, že je velice rytmická. Ale necharakterizoval bych ji jako taneční. Co si o tom myslíš?
AW: Opravdu si dávám záležet na tom, aby to mělo rytmus. Poslouchal jsem poslední album Recoilu a také nějaká starší od Depeche Mode. Chtěl jsem, aby bylo toto album plynulejší a méně naprogramované...trochu jako Massive Attack nebo Portishead. Recoil je hodně ovlivněn Hip Hopem. Všechny takové vlivy odráží můj osobní hudební vkus.

CS: Takže ty nejen, že děláš svou vlastní hudbu, ty také poslouháš spoustu ostatní?
AW: Ano, hudbu mám moc rád a doma ji často poslouchám. Mám hodně té klasické, gospelové a také dost soundtracků, Trip Hopu, taneční muziky...

CS: Jaké album sis naposledy koupil?
AW: Poslední bylo...(otáčí se na svou přítelkyni Hep) Fiona Apple? Nelíbilo se mi ale. Také jsem si koupil soundtrack k filmu 'Lost Highway'...

CS: Co Tě na hudbě nejvíce baví? Je to experimentování s různými zvuky a náladami nebo je to píseň a "duch" hudby?
AW: V podstatě obojí...Co pro mě ale není podstatné, jsou texty. Chci říct, že jsou důležité, ale ne vždy mají smysl. Mnohem více je důležité, jak zní.

CS: A co melodie?
AW: Melodie je důležitá...Existuje mnoho muziky, která má stejné rytmické prvky jako Recoil, ale je úplně odlišná. Díky melodiím a zvukům se dá udělat hodně - ale lidé to nedělají. Rytmus mi nestačí, melodie je důležitá, atmosféra ještě důležitější...

CS: Nazval by ses muzikantem, autorem písní nebo producentem?
AW: V první řadě producentem. Být muzikantem pro mě není důležité, i když to někomu, kdo má hudební nadání, hodně pomáhá. Hodně mě zajímá struktura hudby - umístění rozličných částí uvnitř celkového obrazu.

CS: Znamená to, že je pro tebe hudba spíš experimentování, než vyjádření sebe samého?
AW: Když řekneš experimentování, vypadá to, jako by ta hudba zněla nějak zvláštně. O tom to není. Pracuji metodou pokus - omyl. Zkouším různé nápady, abych vyjádřil své představy, které se mi honí hlavou. To zabere spoustu času, protože je pro mě důležitý každý detail. Zjistil jsem, že si potřebuji dělat přestávky a věnovat se mezitím jiným věcem, jinak bych ztratil perspektivu.

CS: Věnuješ se hudbě, protože cítíš, že musíš?
AW: Ano, je to tak. Je to způsob sebevyjádření, potřebuji být kreativní.

CS: Co děláš, když se zrovna nevěnuješ hudbě?
AW: No, mám dvouletou dceru...

CS: Jak se jmenuje?
AW: Paris. Zabere nám hodně času, nechceme si totiž vzít chůvu. Je to práce na celý úvazek. To je důvod, proč jsou mé vlastní záliby až na druhém místě. Například jsem už dlouho nebyl v kině, ačkoliv ho mám rád. Taky rád chodím na večeře (usmívá se) a rád se napiju. Nevím, vypadá to, že jsem pořád zaneprázdněný, i když se zdá, že nic nedělám!

CS: Máš nějaké plány do budoucna? Zůstane Recoil jediným projektem?
AW: Přepokládám, že mě někdo požádá o produkování svého alba. Rád bych také pracoval na nějakém soundtracku, kdybych měl příležitost. Co mě moc nebaví je dělat remixy ostatním. Kdybych se k tomu uvolil, muselo by to být něco výjimečného.

CS: Například?
AW: Mmm...nevím (usmívá se) Kraftwerk! Ti jsou hodně výjimeční...Ve skutečnosti opravdu nechci vkládat energii do projektů jiných lidí - raději bych ji využil na své vlastní. Doufám, že brzy vyjde nové album Recoilu. Přinejmenším na něm začnu už brzy pracovat, a uvidím...

CS: Kdo myslíš že Tvá alba kupuje?
AW: Nejpravděpodobněji fanoušci Depeche Mode.

CS: Vadí Ti to?
AW: Ne, proč by mělo?

CS: No, kvůli některým z nich. Sběratelství je pro ně důležitější než hudba.
AW: Myslím si, že je podceňuješ...

CS: Nemyslel jsem to špatně. Jsem si jistý, že má většina z nich Tvou hudbu opravdu ráda a stejně by si ji koupila...
AW: Tak samozřejmé to není...ale dokážu si představit, že lidé, kterým se líbila temná stránka Depeche Mode, kterou jsem do skupiny přinesl, ocení i album Recoilu. Nedávno jsem si na internetu přečetl pár komentářů, podle kterých bylo jasně vidět, že lidé ví to tom, kdo měl v Depeche Mode jakou úlohu...ale doufám, že se album bude líbit i ostatním.

CS: Plánuješ turné nebo nějaká živá vystoupení?
AW: Ne. Nic takovévo neplánuji. Už bych raději nekoncertoval.

CS: Co je důvodem? Tvá hudba se pro živá vystoupení nehodí nebo už máš koncertování dost?
AW: To druhé. Hudba se dá pro živou interpretaci upravit. Asi by to nebyla klasická show, ale spíše "umělecké" vystoupení. Ale v tuhle chvíli to opravdu nechci.

CS: Dobře, a teď poslední téma: Depeche Mode. Co si myslíš o albu "Ultra"?
AW: To je špatná otázka.

CS: Ale album jsi slyšel?
AW: Ano.

CS: Mnoho lidí si myslí, že Tvá přítomnost na albu chybí, obzvláště co se produkce týče. Souhlasíš?
AW: Ano.

CS: Jak už jsi se zmínil, hodně lidí si koupí Tvé album kvůli Depeche Mode. Jak dlouho si myslíš, že bude tvé jméno s touto skupinou spojováno?
AW: To je mi jedno. Chci, aby se lidé zajímali o Recoil a jsem si jistý, že je má nálepka bývalého člena DM naláká. Nevadí mi se o tom bavit.

CS: Je to součást tvé minulosti, že?
AW: Přesně tak. Depeche Mode je velká část mé minulosti a bez této skupiny bych nebyl tam, kde jsem teď. Doufám, že jednoho dne budou lidé uznávat Recoil sám o sobě.

CS: Litoval jsi někdy svého odchodu z Depeche Mode?
AW: Ne, jak už jsem se zmínil, jsem teď mnohem šťastnější.

CS: Jseš ještě s ostatními v kontaktu?
AW: Ve skutečnosti ne. Setkal jsem se akorát s Davem. Vypadá opravdu dobře...Neviděl jsem Martina ani Fletche.

CS: S oběma jsem měl možnost mluvit v únoru. Říkali, že od tebe dostali vánoční přání. Dostanou letos taky nějaké?
AW (směje se): Možná....